Má každá doba zvláštní kroj a šat,
Má každá doba zvláštní kroj a šat,
své vlastní ovzduší má každý věk,
a doba každá, jak jí vhod a vděk,
svůj list ve knize lidstva může psát.
Snad bude později se divným zdát,
že prázdný žvastoun ceněn byl co rek,
a mnohá věc, již stíhal doby vztek,
snad pokrokem a slávou bude plát.
Čas letí vichrem jako temný mrak,
by věk za věkem do propasti svál,
a doba pomine; co psala však,
na vždycky zůstane, bude se číst,
a vinen bude sám a sám, kdo psal,
když pozdní čtenář převrátí snad list.
96