Strom vedle stromu stojí zádumčivý,
Strom vedle stromu stojí zádumčivý,
jak skupiny jsou na pokraji lesa,
pod tíží sněhu mnohá větev klesá:
ta sklonila se co kmet neduživý,
a druhá zase jako lovec chtivý,
jenž dlouhou pušku na ramenou nesa,
se nahýbá a do dýmky si křesá,
by nezhasil mu jiskru vítr živý.
Vzduch šerý jest, a pokrov sněhu bílý
se dlouží v stejná, nekonečná lada,
kdes houkla rána, na honu se střílí,
a z lesa pádí zajíc vyplašený,
strom větví hnul, již chuchval sněhu padá
a poletuje vzduchem rozprášený.
104