Dech země s prací lidstva v mrak se sráží,
Dech země s prací lidstva v mrak se sráží,
jenž zvolna, zvolna k strmým horám stoupá,
vždyť všecka práce mudrce i troupa
jest zápasem a těžce, těžce váží.
Jak moře, které do skal břehů vráží,
šeď výparů se nad propastmi houpá,
do každé prorvy pyšných hor se vloupá
a sahá k hrotům, jež se zvedly k stráži.
A nad tím nade vším v závratné výši
se klene mlčky nebe čisté, jasné,
a slunce zář, jež do výparů padá,
buď v hustých mlhách láme se a hasne,
buď v strašidelné nestvůry se spřádá –
a hroty trnou, hrůzou sotva dýší.
108