Bij, drsná práce, v litinu, jež syčí,
Bij, drsná práce, v litinu, jež syčí,
když pádné kladivo tvé do ní buší:
hlas důvěry, jenž ozývá se v duši,
hluk dunivý ran těžkých nepřekřičí.
Bij údery, z nichž každý rve a ničí
a všechen odpor rozdrtí a zkruší:
tvá síla šedé vlákno nerozruší,
jež z pochybností lidských duší klíčí.
Bij v balvany, prorvi je slují tmavou,
strž děsnou překroč, překleň řeku dravou,
by rychlá kola volně mohla jeti:
duch vítězný, jenž pásmo mátoh přetne,
nad čisté vrcholky hor strmých vzletne,
by křídlem ptáka k nebi mohl spěti.
109