Choulí se a padá,
Choulí se a padá,
jak ji večer stkal,
šerá mlha dál,
zlomyslně bádá,
na hromádku skládá,
co kdy život přál,
a co život lhal,
v dlouhé lano spřádá.
Ač jí sotva věřím,
přec se mlze svěřím
jenom s podmínkou,
že i světlo všecko,
jak je zřelo děcko,
vstane vzpomínkou.
111