Byť všecka naše předsevzetí,
Byť všecka naše předsevzetí,
ať vstanou z blaha nebo z běd,
tak byla tuhá jako led,
jsou přece okamžiku děti,
a každý den, jenž vichrem letí,
v ruch zůstaví svůj ostrý sled;
buď rozplynou se naposled,
buď rozpadnou se křehkou změtí.
Jen malé zrno obstojí
a pevným bude v každé době,
jež vmrzlo v lidskou lásku k sobě,
led třpytivý se rozpojí,
co vodou bylo, vodou bude,
a jádro sebelásky zbude.
122