Vždy láskaláska, a co všecko v ní se skrýváskrývá,
Vždy láskaláska, a co všecko v ní se skrýváskrývá,
jest nezměněnou, stejným září leskem,
nechť odrážejíc třpytivým se bleskem
do hladké plochy zrcadla se dívá,
nechť v úzké stěny hranolu se vrývá,
by nálad okamžitých vzplála steskem,
či provázena četných rukou tleskem
se noří do žil, v nervů vlákna živá.
Jest jedinou, když srdce prostě věřívěří,
i když ji stínem plachých zdání měří,
a břednou klamem, kdo se vychloubají,
že nového a lepšího cos znají...
Jen jedno slunce plnost světla třímá
a málo ptá se, jak as kdo je vnímá.
126