III. Přede mnou tu děva stála

Josef Uhlíř

III.
Přede mnou tu děva stála Přede mnou tu děva stála
V rouchu bílém jako sníh; Na prsou jí růže plála Vstříc vanouc mi čárný dych. A kdy zřel jsem ji se rdíti Prostřed prsou děvčeti, Podoba v té růži býti Zdála se mi s pečetí. K té pak sama dívka drahá Byla sněhobílý list, V němž pohádku svého blaha Bude šťastný jinoch číst. 51 Snad že nejmilejší slova, Snad že lásky tajemství Přemilostná dívka chová V srdce svého hájemství. O kéž mně by dopřál osud, Bych tu různou pečeť sňal A, jež skrývala tam posud – Slovo lásky sám poznal. 52

Kniha Básně (1858)
Autor Josef Uhlíř