XLVII. Ještě stůněš; – ač tebou mi

Josef Uhlíř

XLVII.
Ještě stůněš; – ač tebou mi Ještě stůněš; – ač tebou mi
Nic o tom nezmíněno, Předc mi o tom každé hlásá Tvého lístku písmeno. Ještě stůněš; – tvá-tě ruka Sotva může péro vést; Každý tah mi lístku tvého Vypravuje tvou bolest. Ó, že nelze v sympatii Moci vkouzlit takové, By dvé duší spolu mohlo V pravdě sdílet city své, 128 Rozkoše pak a radosti, Útěchy a lásky slad – Všecko bych s tebou, dívenko, Volil sdílet milerád. Ty pak by’s se nehněvala. Vždyť tvé dobré srdce znám, Kdybych touhy a bolesti Své – nechával sobě sám. 130

Kniha Básně (1858)
Autor Josef Uhlíř