LIV. Zdálo se mi, že byl Pánbůh

Josef Uhlíř

Zdálo se mi, že byl Pánbůh Zem a nebe sbořil, Za obyt pak lásce naší Nový ráj že stvořil. Nejprve že vzkřísil světlo Velemocným slovem, Aby naši lásku novou Viděl v světle novém. Nato dělil v zem a moře Zmoleniště dřevná, Řka: Tak budiž láska vaše Hluboká a pevná. Rozžal slunce, měsíc, hvězdy Nebes na blankytu, Taký svit a žár by planul V naší lásky citu. Když pak zem se kvítím skvěla, Děla ústa Boží: „Za vzor u své lásce mějte Lilii a róži. A jak holoubkové žijí Mezi živočichy, Buď i život lásky vaší Holubicí – tichý. Co jen smysl jímat může, V tomto rajském sadě, Samovolné podřizuji Vaší lásky vládě. Jen se hříchu vystříhejte Adama a Evy: Sic-by z ráje vyhnaly vás Moje Božské hněvy!...“ A my klekli, už-už chtíce Děkovati Pánu, V tom pak já se ze sna vytrh... Svítalo již k ránu.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

702. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 100. Dalnou všehomíru prostorou se (Eduard Just)
  2. 363. Co je vertký měsíc u oblohy, (Jan Kollár)
  3. Strážní andělé. (Václav Antonín Crha)
  4. LXIV. Blaze tomu, jenžto se ubírá (František Jaroslav Kamenický)
  5. Sen. (Jaroslav Martinec)
  6. Večerní. (Jan z Hvězdy)
  7. Náš ztracený ráj. (Eliška Krásnohorská)
  8. BRATRSKÁ. (Václav Jaromír Picek)
  9. Tiché lásce. (Václav Antonín Crha)
  10. Do výše vzletni... (Vojtěch Pakosta)