LX.
Když po práci hledám lože,
Když po práci hledám lože,
By mě posilnilo mdlého,
Prv se loučím s tebou Bože,
Pak s divenkou srdce mého.
A co ještě duše bloudí
V té myšlénce sladké – dvojí,
Na lože se sníček vloudí
A mě pojme v náruč svoji.
Aj tu ve snách vidím sebe
V lepotvárných panen kruhu –
Každá jako anděl z nebe,
Jako Víla z rájských luhů.
154
A jak zraků potočím –
Kdož popíše divy nové?
V kole jich svou dívku zočím,
V roušce bílé, lilijové.
Svatební se vínek září
Na spanilé hlavě její;
A již s ní mě ku oltáři
Zpěvy družek provázejí.
Již tu se znamením kříže
Kněz v taláru zlatém stojí;
Již nás slovo svaté víže –
Již jsme svoji, věčně svoji! –
Však nastojte! spánek tichý
Jitrem prchá s mojich víček;
A já vidím, že jen lichý
Se mnou si pohrával sníček.
155
Předc pak čáka jemnou mocí
V nesmělé se zdvihá duši,
Ana v sladkém snu té noci
Dobu příští pravdy tuší.
A že lidem krásní snové
Přicházejí ode Boha,
Za ten sen k modlitbě nové
Má pokorně kleká noha.
156