LXXII. Dvě jsou kouzla, jimiž všehomíra

Josef Uhlíř

LXXII.
Dvě jsou kouzla, jimiž všehomíra Dvě jsou kouzla, jimiž všehomíra
 Svatá ústa mluvívají ke mně, A mou duši kojí blahojemně, Když se do ní bol a hoře vtírá. První: k Bohu průvodkyně – víra; Druhé: láska, milostenka země; A jim zasvětil jsem po vše vrémě*) Zpěvy já a hudbu moje lyra. První zírám nebes ve blankytu; Druhou, milá! v oka tvého třpytu. A tak chráněn dvěma idealy, Přes to zhoubné času vlnobití, Skrze písčiny a skryté skály Pevně řídím loďku svého žití. *) vrémě = čas.
182

Kniha Básně (1858)
Autor Josef Uhlíř