V.
Ráno máje, raničko,
Ráno máje, raničko,
A ty jarní vnady
Abych písní oslavil,
Šel jsem do zahrady.
Dole hezký, svěží drn;
S hůry květy voní; –
Proto jsem se usadil
Mladou pod jabloní.
Knížku vytáh’, tužku vzal,
Chtěje verše psáti;
Ale Musa nechtěla
Dnes mi k vůli státi.
199
Ač jsem dosti napínal
Básnické své síly,
Zůstaly přec lístky ty
Prázdny po vši chvíli.
V tom slunéčko na papír
Své paprsky slalo,
A nade mnou v jabloni
Ptáče zazpívalo.
Na to vánek líbezný
V naníženém letu
K těm paprskům se stromu
Snesl hrstku květů.
Tuším, že ta kvítenka,
Co milostné zkázky,
Vzala s sebou s jabloně
Ony ptačí hlásky.
200
Tak, co já se ubohý
Po myšlénkách troudil,
Milý máj se samoděk
Do mé knížky vloudil.
201