VI.
Jemnodyšná, sladká noci května,
Jemnodyšná, sladká noci května,
Jenž mě blažíš mocí tajemnou!
Tobě dím to, že z tvých sester jedna
Odňala mi drahou matku mou.
Ve tmu chladnou pohřbila ji hrobu,
A já záhy, neboh, osiřal:
Aniž byl, kdoby v tu trapnou dobu
Kojit jal se srdce mého žal.
Nevím, noci, ty-li slz kdy více
Na upráhlá kvítka rosila,
Než jich já lil na uvadlé líce
Té, jež pod srdcem mě nosila.
229
Rci, zda máť to má tam dolů jemně
Shlíží na mne v luny leskotu?
Zdaž to ona, ježto mluví ke mně
Ve slavíka toužném klokotu?
Ano, ona v mírolibém zjevu
Ke mně slétá na tvé peruti,
A mně šeptá bolův na úlevu
Sladký sníček v tichém zasnutí.
Pročež, bych i probudiv se k ránu
Trávil smutný jako jindy den,
Tebe žehnám, noci, že mou ránu
Aspoň na čas mírní blahý sen.
230