15. Jsou dvoje kvítka, krásná, plná směvu;

Josef Uhlíř

15.
Jsou dvoje kvítka, krásná, plná směvu; Jsou dvoje kvítka, krásná, plná směvu;
 jsou zvláštní ve svých úkonech a zjevu; nerostou na louce ni v zahradách, jich nezná údolí ni horský svah. V jich pohledu se kouzlo krásy tají; jich libou vůní prsa okřívají, a blahý pocit budí v mysli těch, kam jejich sladký vnikne libodech. Kdy a kde rostou? Jak se zovou asi? Ba rostou u nás každém ve počasí; a rostou veřejně i potají, a „vděčnosť“ jim a „láska“ říkají. A kvítka ta Ti k zrozeninám nesu; přijmiž je vlídně ku dnešnímu plesu; nesvadnou nikdy, a svou podobu podrží bez změny až ke hrobu. 47

Kniha Kniha veršovaných přání (1885)
Autor Josef Uhlíř