56.
(S vyšívanou prací.)
K vroucímu, jež dneska činím, přání
přijmi dárkem toto vyšívání.
Není kytice to z květin pravých,
jak nám zahradník ji umně snová,
nebo jak ji v barvách milohravých
zná vykouzlit ruka malířova.
108
Přec pak nepatrnou jehlicí
sdělala jsem zvláštní kytici.
V růže ty jsem tolik lásky všila,
kolik jsem kdy pro Tě pocítila;
lilje skví se barvou nevinnosti,
jakou mladé moje srdce hostí;
a v pomněnky jasném blankytu
shledáš upřímnosť mou ukrytu;
v listech pak, jež se zde zelenají,
mladé moje naděje se tají;
a Tvůj všecko, co zde skryto leží,
cit mateřský okem lásky střeží. –
Kéž Ti za to po veškera léta
na vezdejším luhu blaho zkvétá.
A když svadne kořen Tvého žití,
z květů rajských, ježto nehynou,
račiž Bůh Tvé skráně ověnčiti
blaženosti věčné korunou.
109