62. Nehodlám Tobě, otče, přáti,

Josef Uhlíř

62.
Nehodlám Tobě, otče, přáti, Nehodlám Tobě, otče, přáti,
 bys velikého nabyl jmění; jež asi dneska něco platí, však zítra snad už ničím není. Nehodlám vznášet zbožných přání k mocnému dárci na nebesku, by, po čem leckdo se tu shání, Ti poskyt’ hodnosti a lesku. Nežádám také za pohodlí, jež v nectné prázdni sobě hoví; zač duše má se pro Tě modlí, to kratičkými vyřknu slovy: Dej dlouhý věk Ti dobré nebe; dej zdravé tělo, mysl čilou, bys dlouho bavil nás i sebe nejednou prací ušlechtilou. 117 Dej Tobě vše, co smrtelníku můž’ k zdaru být a ku ozdobě; dej Tobě dojít čestných díků a uznalosti v každé době. Až svých pak dnů vyprázdníš číši, a dojdeš cíle pouti zdejší: pak v jasné ideálů říši měj život nový – blaženější.

Kniha Kniha veršovaných přání (1885)
Autor Josef Uhlíř