3. (S hůlkou.)

Josef Uhlíř

3.
(S hůlkou.)
Když jsi po nemoci vstal, slabé byly údy Tvoje; sotva že ses dobelhal z pokojíka do pokoje. 126 Teď jsi opět zdráv a čil; vykračuješ pevně, hbitě; ó kéž bys tak vezdy byl, nemoci víc nepocítě. Kéž by jará vždycky krev probíhala Tvoje žíly, a Tvé – na milý nám zjev – mohutněly hojně síly! Chtěl jsem zprva hůl Ti dát, aby Tvoje slabé tělo, až si budeš chůze přát, oč se podepříti mělo. Že pak nyní všecka tíž, všecka nemoc s Tebe spadla, netřeba Ti více již takového podpěradla. 127 Přec Ti nesu dárek ten, jevě jinak svoji lásku, abys měl, když půjdeš ven, aspoň hůlku na procházku.

Kniha Kniha veršovaných přání (1885)
Autor Josef Uhlíř