VÍTĚZŮM!
Vítězství k požívačnosti nás zve,
jsou pouta v kusy, z tmy jas denní;
jako by vína nalil do krve,
k hlavě nám vstoupá rozjaření.
Zapomenuto všecko! vypadly
z ruk meče: Sem číš! chce se žíti;
se skrání visí vavřín uvadlý,
co na tom, kam se národ řítí!
Stráže se stáhly, holé hranice,
na hradbách věže hlídek prázdné;
opilým zpěvem hlučí ulice,
kde zněly pochody dřív rázné.
A není, kdo by vzkřik’: Hej, do zbraní!
nepřítel v tmách se lstivě plouží;
kdo stará se, zem-li si podmaní,
nad námi poroba že krouží?
Sudetenland že hoří, tam a tam
podkopy zrádné že se kladou?
ó zoufalosti, cítit sám a sám,
že o Svobodu jde nám mladou!
Klid bezstarostný! běda vítězům,
čas není ještě v slávy zdání
jen rozkošem se vzdát, neb národům
už není druhé zmrtvýchvstání!
30
Hej, vzchop se, vítězi! svou mdlobu střes!
proč váhá odvaha tvá smělá?
okamžik je tu, národe, ó věz:
„když naše zem, buď naší celá!“
31