HLUČÍN!

Xaver Dvořák

HLUČÍN!
Hlučínská, hoj, půda, země panenská je; vzácná je tam ruda: naši toho kraje! Kovkopové cizí už tam načli práci; však se, nad kov ryzí, naše řeč tam ztrácí. Kulturverband sítě své tu rozestírá, a kde české dítě, na tu hlízu zmírá. – Eh, co po Hlučíně, co nám po Sudetu? starosti dnes jiné vyvstaly nám, hle, tu! Srdce naše jaly, na hlavy se snesly; ministrů, Bůh dá-li, podělit se křesly. Zasednout, se přeme, kdo práv křesel v klínu; než se dohodneme, bude – po Hlučínu! 36