„KDO NA MOJE MÍSTO?“!
Proč’s jen rozbil skřipky svoje?
hoho, předčasně jsi zmlk’;
Na Sudetsku, slyšíš? boje,
však tam řádí ještě vlk!
Naši tam jsou vyděděnci,
schnoucí jsou tam haluzí;
jazyka, ba, vykleštěnci,
vlastním v domě podruzi;
barabizny jejich školy,
učebná síň páchne – stáj;
zříceniny ze stodoly
školou pro tu českou – láj!
paláce co zatím hostí
Němců odnož v přepychu;
naší bídy není dosti,
dál nám pít’ žluč z kalichu.
Dřív nás tiskli Francsefové,
dávali nás v područí;
a teď – kdo ?... vem skřipky nové,
barde, Petře Bezruči!
Projdi Hlučín, po Sudetsku,
hraničářů sejdi kruh;
zahraj, jak jsi hrával v Slezsku,
až by vládcům přešel sluch.
51
Až by struny popraskaly,
jedna jen by zůstala,
která srdce láme žaly,
od hněvu ta zoufalá!
52