MATKA – VLAST!
Co jí platno navrácení práv
a co slouti paní země,
k čemu královského nachu háv,
v šanc-li dáte její plémě?!
Trudno vládnouti je národu,
jenž se vzdává nepříteli,
když se zříká vlastní na škodu,
co mu vrátil osud skvělý!
K čemu cezena krev legií,
nač jsme osvobozovali,
dědictví-li rozdáváte jí,
korunu svou půlit má-li?!
Rodné děti rvete od prsu,
podvrhujete jí cizí;
není konce tomu zápasu,
osvobození sen mizí.
Zas ta mučenictví jako dřív,
útisk horší než-li prve;
cizáci to byli, jaký div,
ale vy jste z vlastní krve!
Že vy do nepřátel její řad
stavíte se na pohanu,
trhat chcete zem jak Kristův šat,
kde stát máte na obranu! –
58
Kalvárii před sebou zří, ba,
znovu tryskat krev z ran pěti,
zoufale zní její modlitba,
neb žít – můž’ jen láskou dětí!
59