báseň bez názvu

František Jan Vavák

Pod vrchami kdo chce s námi U Hory pavovat, Musy všeho, co má svéhosvého, Na to nelítovat; Rozum, náklad, pílnost v prácy, Pakli se zysk hned nevracý, Trpělivost, doufanlivost,doufanlivost Musy nasledovat. Aj, všeliké a veliké Věcy na tom světě, Mysly sprostou z mála rostou, Jak v zymě, tak v letě; Cokoliv velké vidíme, Že dřív malé bylo, vímevíme, Strom, y kvítí, poupě chvíti, Dřívé nežli květe. [3] Není jistě v každém mistě Jakákoliv možnost, By skrovnosti maličkosti Neměla svou hojnost. Bába začiná od svíček, Kramář od kudel, tkaniček, Když jen v ctnosti, bez lenosti Má ve všem pozornost. Usyluje a pracuje Ve dne, v nocy sedlák, Však užitku v svém přibytku Nedočká se jednák; Až skoro celý rok mine, Teprv zysky kosou vine, Který leněl, pílnost neměl, Misto zelí jedl lák. Horo! Horo! mělas mnoho, Co nikde neměli, Když před léty tvé tří Hřbety Stříbrem se běleli, Však v te stříbrné možnosti Vynakládalas starosti, Že Stavove, y Králove Tebe ctít hleděli. [4] Řiď jen dobře, kverkuj moudře Jako tvojí Staří; Ať ten pramen činí plamen, A hojně se daří. Kvílilas veskrz celý věk; Aj v tento rok příjmi za vděk; V tom začátku stůj bez zmátku, Ať se to nemaří. Co Otcove, tvý Předkove Předpovidávali, Vzácní dvorní Muží horní Tu pověst dávali, Že máš ještě stříbra dosti, Jak pro svou Vlast, tak pro hostí, Kdyby vody velké škody Dělat přestávali. Kyž ty hlasy v naše časy Příjdou k vyplnění, Nejvyšší Pán by již dal sám Těch vod vysušení! Doufej ještě, Horo! doufej; Do těch starých Vortů koukej; Snad nadrazyš, oč se snážíš K svému potěšení. [5] Může snadno, když jest chladno, Hned zas teplo býti: Po nočních tmách, strašných mračnách Také slunce svíti. Rovně v tvé rudní obloze Tak zatopené na mnoze Můžeš jasno, rudokrásno, A radostno míti. K tomu tvému začatému V nově pavování,pavování Vynšujeme a přejeme Božské požehnání, My zde všickní bratří Češí, Ať tě náklad stříbrem těší V těchto letech, y při dětech Zustaň v zachování. Erckomory zas u Hory Ať se naplňují; Z nich užítky tvé přibytky Ať obveselují! Trejb zase hodně bouří; Ať se z hutí hodně kouří; Jako Cány, tak Handštány Ať se vyjevují! [6] Cti a chváli, Pane slávy! Tobě prospěvujem, Naše práce, zbírky, štance Tobě obětujem; Svatý Václave s Barborou! Držte přimluvy nad Horou, Ať zde vděčně, potom věčně Boha oslavujem! E: av; 2002 [7]
Básně v knize Zpěv kverků kutnohorských vzbuzujicí k pavování:
  1. báseň bez názvu