Přijmětež, o sestry krásné,
Přijmětež, o sestry krásné,
Vroucí slova Muzy mé –
Oheň v srdci neuhasne,
Dokud láska k Vám je dme.
Slavné dcery matky jedné!
Vám jsem věnec tento svil:
An jsem dost se s Vámi ve dne,
V noci ve snách natěšil.
Vám jsem slovem, písní, činem
Dokazoval úctu svou,
Cítě se být Slávy synem,
Vaším bratrem přírodou.
[3]
Co jsem cítil v prsou vřele,
To jsem slabou rukou psal;
To jsem sestrám vlasti celé,
Vám Slovanky věnoval.
Písní ránu lásky hojím,
Mluvím věrně, děvy, k Vám;
Mluvím jako k sestrám svojím,
Jako Čech k všem Slovankám!
Nechať písně moje tedy
Všem Vám lásku zvěstují;
Nechť jsou slova má Vám medy,
An je sladce věnuji.
Slibuji teď lásku vřelou,
Lásku věčnou děvy Vám;
V mysli Vás – a vlast svou celou
Stálou láskou objímám!! – –
[4]