3. Strašný vír když mořem houpá

Karel Marie Drahotín Villani

3.
Strašný vír když mořem houpá Strašný vír když mořem houpá
 Hroze zdrtit věčnost skal, Když nad vlnu vlna vstoupá, Jakby vrch nad vrchem vstal: Takť má duše nepokojna – Darmo dusím city své; Nebť vždy touha neukojná K nové zas je bouři zve. V duchu mém jen obraz její: Zrak plající zpode řas, Líce jak se studem rdějí A ten líbý, zpěvný hlas. Slunce, měsíc můž se smáti Jednou dobou nade mnou; Zázraky se mohou státi, – Mne k podivu nepozvou! 9 Hvězdy k zemi padat mohou, Nepohne to citem mým; Třes se země pod mou nohou – – Mimo ní – nic nevidím! 10

Kniha Lyra a meč (1844)
Autor Karel Marie Drahotín Villani