11. Slunce skví se na obzoru –

Karel Marie Drahotín Villani

11.
Slunce skví se na obzoru – Slunce skví se na obzoru –
Noc potápí tvorstvo v sen; Tvor se vine v lásce k tvoru, A tak končí láskou den. Lilje touhou odumírá, K růži lne karafiát – Mnohý květ svá ňádra svírá, Chtě v nich žel svůj pochovat. Každý kvítek láskou dýše, Háj naději slibuje – Hrdlička o lásce tiše Se svým milkem cukruje. Potok lesklý jako hádě Šeptá vrbám lásky bol – Celý svět se koří Ládě, Samať vládne kol a kol. 18 Dítko sní již na kolébce, Sní o blahu lásky jen; „Dobrou noc“ mu anděl šepce, Jenž mu střeží líbý sen. A já s citem stále v bojích Mám se odříc’ lásky spas – Kde vše plesá v citech svojích, Vesmír jeden lásky hlas? – 19

Kniha Lyra a meč (1844)
Autor Karel Marie Drahotín Villani