16. Bohyně’s ty milostivá,

Karel Marie Drahotín Villani

16.
Bohyně’s ty milostivá,
Bohyně’s ty milostivá,
Anděl jsi všech andělů, Přijmiž kvítka z prsou živá – Obraz nadějí a snů.
Není srdce tvé co skála, Mrtvé, chladné, kamenné – Jakž by všech, na něž se’s smála, Jaly city plamenné? U věčném jsem nepokoji, Jeť ta tam má útěcha; Naději však srdce kojí: – Věčně nýt mě nenechá! 24