26. V zahradách již růže zvadla,

Karel Marie Drahotín Villani

26.
V zahradách již růže zvadla, V zahradách již růže zvadla,
 Pustinou se zdál být sad; Šírá smutnost vůkol vládla, Vše se zdálo umírat. Trudně stály tiché hory, V houšti skrývala se zvěř; V dáli spaly smutné dvory, O samotě stonal keř. Nezněly již dívek hlasy, Svět byl mrtvý jako hrob, Příroda vší květů krásy Zbavena a všech svých zdob. Řeky v poutách beze síly, Není slyšet ptactva ples; Celý kraj kryl příkrov bílý, Z něhož jen se černal les. 38 O samotě stála budka, Stará chatrč, již kryl mech, Rostla tam má nezabudka, Již oživil Zdenčin dech. Z chyše drahá vystoupila: Zoře když se rozední, Rájem mým by chatrč byla, Kdybych tam moh’ žíti s ní! 39

Kniha Lyra a meč (1844)
Autor Karel Marie Drahotín Villani