30. Život svůj jsem obětoval

Karel Marie Drahotín Villani

30.
Život svůj jsem obětoval
Život svůj jsem obětoval
Vládkyni své překrásné, Plápol v prsou pro ni choval, MnícMníc, že věčně nezhasne.
A však zvadla lásky růže – S ní mi kvítek v srdci zvad’; Slzí déšť již nepomůže....nepomůže... Jakžby neměl umírat? Lásky zář jej nezahřívá – Zimní noc je v prsou mých; Zpomínky mně hvězda kývá, Neztaje však s něho sníh. Zář mých zraků olověná, Na mých rtech je trpký smích; Neb se jako lehká pěna Rozpad’ hrad nadějí mých! 44