38. Stála děva roztomilá

Karel Marie Drahotín Villani

38.
Stála děva roztomilá
Stála děva roztomilá
V prostřed louky zelené – Kytinky u věnce vila V pěkném smyslu spojené.
Zvolivši si sedmikrásu List po listu trhala – Dechem svého medohlasu O lásce cos šeptala. Sedla, a pak na své kvítí V lůně smutně hleděla; – Hvězdy již se jasně třpytí....třpytí... V slzích ještě seděla. Cos teď kmitlo přes lučinku, V tom, hle! jinoch před ní stál, Vtisknul na rty jí hubinku... Náhle zmizel její žal. 55 Slza z očí zulíbána – Málo jen se zdráhala....zdráhala... Jeho rukou objímána S plesem domů spěchala. 56