Potkání-se s milenkou.

Karel Marie Drahotín Villani

Potkání-se s milenkou.
Sám a sám jdu v pěkném stromořadí, Anto vůkol kraje tajivou Již jsou obestřeny temnotou; Spěchám cestou, jenž se k zámku hadí. Vzhůru, bych tam spatřilspatřil, co mne vnadí, Bych zas objal vroucně milku svou, Abych zlíbal děvu andělskou, Jenž mi život můj již dávno sladí. V tichém spánku vůkol všecko dřímá, Jemný větřík jenom k zemi sklání Slabé větve stromů nade mnou; Hle! tu vstříc mi stojí najednou Úkaz ten, jenž mě tak mocně jímá....jímá... A já plesám v jeho celování! 82