Slavík.

Karel Alois Vinařický

Slavík.
Vůkol všecko spí: Jediný jen ptáček, Líbezný zpěváček Ve křovině bdí. Bdí a zpívá; Ze hrdélka lije Jemné melodie. Chvíli odpočívá, Pláče pak a naříká, A hned měkkou notu Mění do štěhotu, Až radostným plesem Píseň jeho proniká Křovinou a lesem. Jako z kůru klášterníků Ohlas jemu v podálí Odpovídá od skály. „Zpěvný, lesní poustevníku, Tluč jen ve svém loubí, tluč: Ale také mne nauč Ke cti Boží v noci májové Prozpěvovat žalmy takové!“ [7]