Zvěř.
Tlupa korotví se plaší
za mým krokem s osení;
zajíc každého se straší
větérka zašustění.
Nejsem lovec: proč se bojí
zajíc hocha? proč je plach?
a snad v cizím zelí strojí
svědomí též jemu strach? –
V oboře se daněk míhá,
jelen též parohatý,
za parna se chladě líhá
v bažině vepř zubatý.
Kuny, lišky, tchoře stíhá
v revíru svém myslivec,
i na škodnou v noci číhá
a ji chytá v pasť a klec.
23
Tak když občan odpočívá,
a po denní práci spí,
v noci četník za něj bdívá,
zloděje až vyslídí.
Vyhubena zvěř je dravá
dávno v naších lesinách;
zřídka šelma se toulává
po hraničných houštinách.
Vlk neb medvěd zabloudí-li
do Šumavských pralesin,
hned po malé kratochvíli
střelen bývá pouště syn.
A pro upamatování
srst se jeho vycpává;
na odiv se k ohledání
do museum dostává.
24