Kvítí.
Kdo spočítal v lese listí
spadlé v chladné jeseni,
ať se pokusí vyčísti
byliny a koření,
z nichžto zemi šat barevný
jaro s letem uplítá:
komu počet jejich zjevný,
jmenem ať je vyčítá.
A však mé na každé kvítko
oko rádo hledívá;
samorostlé jara dítko
více mne tu těšívá
než to vzácné za sklem kvítí
snášené od zámoří,
jež, nechť pyšněji se třpytí,
smysl můj nepokoří.
33
Přeji cedry Libanónu,
přeji palmy Africe,
vzácnost přeji tu i onu
bohaté Americe:
já si vážím štědré ruky
Tvůrcovy, kde zjevena!
nikdy nedělá mi muky,
čím vlasť jiná dařena.
Za sklem ráj velebte jedni,
jiní stromu stříženec:
háj mi nikdy neovšední,
ani luční květenec.
Za cizotky milé pánům
růži planou nezadám:
jiřinkám i tulipánům
před fialkou čest nedám.
34