Kvítí.

Karel Alois Vinařický

Kvítí.
Kdo spočítal v lese listí spadlé v chladné jeseni, ať se pokusí vyčísti byliny a koření, z nichžto zemi šat barevný jaro s letem uplítá: komu počet jejich zjevný, jmenem ať je vyčítá. A však mé na každé kvítko oko rádo hledívá; samorostlé jara dítko více mne tu těšívá než to vzácné za sklem kvítí snášené od zámoří, jež, nechť pyšněji se třpytí, smysl můj nepokoří. 33 Přeji cedry Libanónu, přeji palmy Africe, vzácnost přeji tu i onu bohaté Americe: já si vážím štědré ruky Tvůrcovy, kde zjevena! nikdy nedělá mi muky, čím vlasť jiná dařena. Za sklem ráj velebte jedni, jiní stromu stříženec: háj mi nikdy neovšední, ani luční květenec. Za cizotky milé pánům růži planou nezadám: jiřinkám i tulipánům před fialkou čest nedám. 34