Rudy.

Karel Alois Vinařický

Rudy.
Druhdy rostly zlaté pruty v dolních vrstvách českých hor, a přec mnohokráte krutý v zemi zuřil hlad a mor. Císař Karel moh’ pobíti zlatým plechem Pražský hrad, a přec nemoh’ zameziti nouzi lidu, trapný hlad. 14 Svědek tomu na Petříně nazvaná zeď hladová; poskytnula chleb chudině stavba tato Karlova. Lid opouštěl pracné rádlo, nedbaje, by žíto sel; v písku hledal zlaté prádlo, z lakoty vyhladověl. – Oželíme zlaté báně Jílovské a Kašperské, bohaté i jiné stráně, zlaté zrní Písecké. Schudla sice Hora Kutná, Příbram posud vévodí, Březová též není smutná; stříbro na den vyvodí. V Krušných dolech roste síra, hnědá měď i bílý cín; olovo se též vybírá, rtuť i zinek z dolních mín. – 15 Ve tvém lůně, česká země, leží všeho zboží sklad: v pilné ruce však tvé plémě nepřeberný má poklad.