Vřídlo Karlovarské.

Karel Alois Vinařický

Vřídlo Karlovarské.
Nechať řeky v dolech ječí, a se chlubí jakkoliv, že snad nosí lodě větší – vřídla jsou mi větší div. Teplice a Karlovary po všem světě slynoucí, lůna země naší dary, vrou z propasti horoucí. Temně na dně hučí vřídlo, pára skálou cpe se ven, napružené varu křídlo prudkým tryskem skáče v den. – Kdož té rokliny dno skalné, kdož tu dílnu vřídla zná? kdož ty síly pružné, valné, vřelých vod těch vyskoumá? 12 Z vůle Boží mocně vládnou po tu dobu živlové; co nám div, jím hrou je snadnou, každý hrá dle vlohy své. A z té hrůzy léky vaří dobrodějná příroda! – chvalme, jenž tím lidi daří, Boha, všeho původa!