Houby.

Karel Alois Vinařický

Houby.
„Pojď, mé dítě, v lesní loubí, myslivec nám dovolil; v lese budem sbírat houby; Bůh je chudým udělil.“ Dcerušce dí sirá vdova. Dobré dítě zaplesá, matčina slyševši slova; poprvé jde do lesa. 31 Tam jí ukazuje matka houby chutné a zdravé: hřiby, smrže a kuřátka, ryzce i červenavé. Podle matky dítě hledá: „Hle jak krásná houba ta!“ zvolá – muchomůrku zvedá. – „„Nech, ta jest jedovatá!““jedovatá! „„NezkušenaNezkušena tys, nevinná, šálí tebe pěkná tvář.““ Matka dceři připomíná: „„houba ta je krásný lhář.““ 32