Sady.

Karel Alois Vinařický

Sady.
Nezávidím Vlachům fíků, oliv, ani melónů, ani činských rýžovníků ani zlatých citronů. Švestky české se turančům italským vyrovnají; jabka naše pomerančům chutí se nepoddají. Ořech daří se po stráni, třešně i strom višňový, tuhým mrazům se ubrání jabloň i strom hruškový. Máme křoví malinové, rybézové, liskové; to nás ku pochoutce zove – hoši, pravda-li, či ne? 35 U Mělníka víno roste jako granát červené; chválí také cizí hosté Žernosecké zelené. Černý chmel v dolíku buje, ovinut o tyčky zbraň; ploty veské okrašluje, ozdobuje křivou stráň. Již i marušových stromů bedlivěji pěstujem, lípy u dědičných domů starověké milujem. Lípo milá, strome český, sladká živitelko včel, tvůj květ vonný, tvůj koš hezký: hodna’s, bych tvou chválu pěl! 36