U rybníka.

Karel Alois Vinařický

U rybníka.
Kamkoliv mé oko patří, živoci se zjevují, nad zrcadlo vodní kapři z rybníka vystřelují. Horské vody těší pstruhy, dolejší – hlavatice; mřenky živí malé struhy, potok hostí bělice. Z řeky někdy úhoř hladký vymyká se na palouk: vábí ho snad hrášek sladký, čili muška, nebo brouk? V Labi jesetr se hází; losos valný zmáhá proud, z moře nazpět k nám přichází v rodný sladké vody kout. 20 Z ciziny ten poutník vodní do vlasti se vracívá: toužíc po kolébce rodní; za tu slast i život dá. – Něžné lásky k matce vlasti v srdce nám je štípen cit: tupý jen té nezná slasti, nevděčný k otčině lid.