Lesy.

Lesy.
Málo máme holých strání leda kolmé stěny skal, kdežto vzniku rostlin brání slunečních paprsků pal. Nejsou u nás lada pustá, jako v zemích půlnočních; skřivená kleč nedorůstá na Sněžky jen úbočích. V borech jehlovaté roste, v lesích dříví listnaté: v luhu vlhkém vrby sprosté, olše, habry drsnaté. Štíhlá sosna výše pne se, dub ramena rozkládá, staletý kmen v českém lese na pouť morskou dozrává. 29 Nejeden se v mořích plaví koráb z dubů Šumavských; české naše bory slaví tesař lodí zámořských. Truhlář v lese cení kmeny hledě na jádro a suk; mně jsou všecky stejné ceny: javor, bříza, kaštan, buk, jasan, jíva, borovice, modřín, osyka i vaz; jejich kůra, květ a – více ještě – list mne baví v čas. Listí maje ve zásobě bedlivě je zpytuji, porovnávaje všech k sobě Tvůrci se obdivuji, jak i na lupenech píše nevýslovnou moudrost svou, jehož chválí tvorstva říše moc a slávu nesmírnou. 30 Hle, tu vidím list okrouhlý, srdci ten se podobá; jiný vykrojen, podlouhlý, a ten ostré jehly má. Ruka Tvůrce listím hrála – šatem stromů vyšitým, a všemožné vzorky dala k údobám rozmanitým.