Rolník.

Karel Alois Vinařický

Rolník.
Úrodná jsou naše role, zdárná naše osení: Čech i méně plodné pole vzdělávati nelení. Suší luhy a močály, lada rádlem převrací, kryje hlínou holé skály a je v sadby obrací. Horník zkušený zná rudu, cení vrstvy podzemní: rolník moudrý zná svou půdu a co nésti může, ví. Setby se sadbami střídá podle zemní povahy; pole žádoucí pak vydá mzdu té moudré rozvahy. 41 Jako sadař plné růže i na šípku vynutí: rolník pilný pouště zmůže, vydat plod jich přinutí. S potěšením patří na to, co se jemu zdařilo; zdar ho těší víc, než zlato, z potu jež vyprýštilo. – A však dílo-li se daří, nebuď pyšným, rolníku, věda, úhona že maří naději v okamžiku. Ne kdo símě zaorával, celou práci vykonal: než kdo zrůst a časy dával, ten vrch díla dokonal. Koř se Tvůrci, v něho doufej v nehodách i trampotných; zkouší tebe: – ty nezoufej, – on vyvede tebe z nich! 42