Rolník.

Karel Alois Vinařický

Úrodná jsou naše role, zdárná naše osení: Čech i méně plodné pole vzdělávati nelení. Suší luhy a močály, lada rádlem převrací, kryje hlínou holé skály a je v sadby obrací. Horník zkušený zná rudu, cení vrstvy podzemní: rolník moudrý zná svou půdu a co nésti může, ví. Setby se sadbami střídá podle zemní povahy; pole žádoucí pak vydá mzdu té moudré rozvahy. Jako sadař plné růže i na šípku vynutí: rolník pilný pouště zmůže, vydat plod jich přinutí. S potěšením patří na to, co se jemu zdařilo; zdar ho těší víc, než zlato, z potu jež vyprýštilo. – A však dílo-li se daří, nebuď pyšným, rolníku, věda, úhona že maří naději v okamžiku. Ne kdo símě zaorával, celou práci vykonal: než kdo zrůst a časy dával, ten vrch díla dokonal. Koř se Tvůrci, v něho doufej v nehodách i trampotných; zkouší tebe: – ty nezoufej, – on vyvede tebe z nich!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

138. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 43. Spadlo na nás ubohé jen pole, (František Sušil)
  2. Pole. (Karel Alois Vinařický)
  3. JESEŇ. (Irma Geisslová)
  4. HRAČKÁŘSKÁ DĚDINA. (Bohumil Adámek)
  5. PŠENICE (Xaver Dvořák)
  6. Práce. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Tvé slunce zářivé se k zemi kloní, ( H. Uden)
  8. Za přesvědčení. (Vojtěch Pakosta)
  9. XXXV. Rolník a učitel. (Jan Vřesnický)
  10. 770. (Josef Vlastimil Kamarýt)