Tvé slunce zářivé se k zemi kloní,

H. Uden

Tvé slunce zářivé se k zemi kloní, zná každý lístek trávy sotva znalé, zná každý klas, jímž pole šumí zralé, a každou růži, jež na keři voní. V houšť lesů šerých třpytem svým se vroní, po listí jahodovém spěchá dále, až odpočine na zamšené skále, a není pouště, by nevešlo do ní. Jen v lůno země slunce nezasvítí, ač jasu jeho tak by bylo třeba – tam, kde se člověk moří pro kus chleba, kde balvan trestem na krtka se řítí, jenž opovážlivě jal veň se rýti, Tvá láska místo slunce musí vjíti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

800. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIII. Žitné pole, žitné pole, (Vítězslav Hálek)
  2. Luh. (Antonín Sova)
  3. Polní květy. (Josef Václav Sládek)
  4. Žito, žítko – (Josef Václav Sládek)
  5. V žáru léta. (Antonín Klášterský)
  6. Ballata ke chvále ozimu. (Beneš Grünwald)
  7. PŠENICE (Xaver Dvořák)
  8. Pluh. (Antonín Klášterský)
  9. Ve žních. (Ferdinand Tomek)
  10. SVATOPLUKU ČECHOVI. (Josef Merhaut)