XXXV. Rolník a učitel.

Jan Vřesnický

Jsme oba rozsévači na národa roli: Ty, rolníče, ty zrní svěřuješ své líše, a učitel je vkládá v duše lůno tiše, ať osud, čas pak pomůže mu, jak chce koli. l přijde bouře, řádí, ničí ve svévoli, mráz udeří a spálí a zas slunce dýše a sémě sílí, roste, stéblo žene výše a kvete, plody dá, že radosť prodlíť v poli. Však rozhněvané nebe také někdy sýlá krup zhoubu děsnou, že se bolem srdce svírá a nepomáhá nic tvá modlitba a síla. A přijde člověk ďábel, nahlédne ti v školu, že duše teskní, klesá naděje a víra: Ó rolníče, pojď, ruku podejme si spolu!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

211. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŠENICE (Xaver Dvořák)
  2. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  3. Duma při žni. (Adolf Heyduk)
  4. Selské písničky. (Josef František Karas)
  5. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  6. Klasy. (Eliška Krásnohorská)
  7. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  8. AŤ VELCÍ TOHO SVĚTA... (Josef Václav Sládek)
  9. Pláně. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)