Pláně.

Jaroslav Vrchlický

Ó dlouhé pláně lnoucí ku obzoru, jak miluju vás! Rád ze stínu borů se vracím ve váš rozhled velkolepý! Ať loukou jste, ať lady, polem, stepí, ať travou jen se zdobíte neb klasy, ať skotu nebo cvrčků zníte hlasy, ať rolník po vás kráčí za svým rádlem, ať šumař s písní, v podjeseně zvadlém ať hávu pestře pyšníte se světu, ať v sítí žába, včela spí vám v květu, ať v mračnech přes vás žalné vichry kvílí, ať zastře sněhu šat vás dlouhý, bílý, vždy miluju vás, dlouhé pláně táhlé. Vždy krůpěj rosy duši mojí sprahlé dá tento prostor, tato dálka valná. Cos duše tuší za vámi, a palná zas otázka zní myslitele nitrem: kdy zaskvíte se, pláně, lidstva jitrem, co vpíše člověk, který stále hledá a stokrát svůj zas těžký balvan zvedá, vám, pláně, jež jste země velkou skrání, zda krví kletbu, klasy požehnání?

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

212. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  2. Zapadlým básníkům. (Antonín Klášterský)
  3. Skřivanu. (Antonín Klášterský)
  4. Duma při žni. (Adolf Heyduk)
  5. SIESTA V POLI. (František Taufer)
  6. Pole (Antonín Klášterský)
  7. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  8. Probuzení (Antonín Sova)
  9. PŘÍRODA A ŽIVOT. (Antonín Jaroslav Klose)
  10. DOZNĚLA PÍSEŇ. (Karel Babánek)