XXXV. Rolník a učitel.

Jan Vřesnický

XXXV.
Rolník a učitel.
Jsme oba rozsévači na národa roli: Ty, rolníče, ty zrní svěřuješ své líše, a učitel je vkládá v duše lůno tiše, ať osud, čas pak pomůže mu, jak chce koli. l přijde bouře, řádí, ničí ve svévoli, mráz udeří a spálí a zas slunce dýše a sémě sílí, roste, stéblo žene výše a kvete, plody dá, že radosť prodlíť v poli. Však rozhněvané nebe také někdy sýlá krup zhoubu děsnou, že se bolem srdce svírá a nepomáhá nic tvá modlitba a síla. A přijde člověk ďábel, nahlédne ti v školu, že duše teskní, klesá naděje a víra: Ó rolníče, pojď, ruku podejme si spolu! 39

Kniha Pod bělorudým praporem (1892)
Autor Jan Nálevka