Chvála jazyka českého.

Karel Alois Vinařický

Chvála jazyka českého.
Není chudý jazyk český, jak se nevědomci zdá; není tvrdý, sprostě veský, jak se háncům podobá. Lid náš v polí a podhájí zpívá píseň líbeznou: lahodami sluh ukájí a dojemnou notou svou. 85 A když píseň lidu pěje zdárný zpěvec národní, ze slov nelíčených věje srdcejemné nadšení. Starý diplom české řeči brzo čítá tisíc let, a ten očividně svědčí, že je schopným strojem věd. My svá ryzá slova máme ke všem možným myšlénkám; u cizích dluh neděláme, nepotřebí půjček nám. Vrána chlub se pávím péřím, nazývej ho jměním svým; že je páv, já jí nevěřím, spokojen jsa, co jest mým. 86