Chvála jazyka českého.

Karel Alois Vinařický

Není chudý jazyk český, jak se nevědomci zdá; není tvrdý, sprostě veský, jak se háncům podobá. Lid náš v polí a podhájí zpívá píseň líbeznou: lahodami sluh ukájí a dojemnou notou svou. A když píseň lidu pěje zdárný zpěvec národní, ze slov nelíčených věje srdcejemné nadšení. Starý diplom české řeči brzo čítá tisíc let, a ten očividně svědčí, že je schopným strojem věd. My svá ryzá slova máme ke všem možným myšlénkám; u cizích dluh neděláme, nepotřebí půjček nám. Vrána chlub se pávím péřím, nazývej ho jměním svým; že je páv, já jí nevěřím, spokojen jsa, co jest mým.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

915. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Školye vlastenecká. (Karel Sudimír Šnajdr)
  2. 3. Druhý přítel odpovídá. (František Zdobnický)
  3. ZÁVĚR. (Ferdinand Tomek)
  4. IV. Do dvora přišli cikáni (Karel Mašek)
  5. II. Polovičákům. (Václav Pok Poděbradský)
  6. ČESKÁ HLAVA (Karel Havlíček Borovský)
  7. Pane Bože, slyš: ( H. Uden)
  8. (Vlastenci zasloužilému.) (Emanuel Züngel)
  9. P. Doležálkovi. (František Dobromysl Trnka)
  10. XV. PANU ANTONÍNU KNOTKOVI, katechetu dívčích škol v Šumberku na Moravě. (Beneš Metod Kulda)