Houby.

Karel Alois Vinařický

„Pojď, mé dítě, v lesní loubí, myslivec nám dovolil; v lese budem sbírat houby; Bůh je chudým udělil.“ Dcerušce dí sirá vdova. Dobré dítě zaplesá, matčina slyševši slova; poprvé jde do lesa. Tam jí ukazuje matka houby chutné a zdravé: hřiby, smrže a kuřátka, ryzce i červenavé. Podle matky dítě hledá: „Hle jak krásná houba ta!“ zvolá – muchomůrku zvedá. – „„Nech, ta jest jedovatá! Nezkušena tys, nevinná, šálí tebe pěkná tvář.““ Matka dceři připomíná: „„houba ta je krásný lhář.““

Patří do shluku

vánoční, stromek, vánoce, stromeček, ježíšek, dárek, jesličky, štědrý, jezulátko, betlém

208. báseň z celkových 342

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mateří douška. (Vojtěch Pakosta)
  2. O vánocích. (Josef Václav Sládek)
  3. PÍSNĚ O MÉ DCEŘI. (Jaroslav Vrchlický)
  4. VÁNOCE 1914 (Karel Dostál-Lutinov)
  5. Pohádka o měděném, stříbrném a zlatém lese. (Rudolf Pokorný)
  6. ROMANCE O OPUŠTĚNÉM KRBU (Jaroslav Vrchlický)
  7. POLEDNICE. (Karel Jaromír Erben)
  8. IV. Idylla vánoční. (Vojtěch Pakosta)
  9. VZPOMÍNKA VÁNOČNÍ. (Emanuel Čenkov)
  10. ZAPOMENUTÉ. (Karel Vojtěch Prokop)